Farní tábor

Farní tábor

Ohlédnutí Bětky Brunnerové za Farním táborem 2024:

Napadlo Vás někdy jak to bylo dál?

A co jako?

Třeba nějaká pohádka.

Protože často končí tím, že se princ s princeznou vezmou a obvyklá formule
tvrdí, že "*žili šťastně až do smrti*". Jeden můj dobrý učitel však vždy
namítal, že *tam to teprve začíná být zajímavé! *(ale pohádkou se to už ve
všech případech nazvat nedá) Podobně skončil i příběh o Karlíkovi a továrně
na čokoládu. Věřím, že nebudete považovat za spoiler, když Vám řeknu, že
Karlík s Willy Wonkou vlastnili továrnu na čokoládu a svorně spolu
pracovali na stále lepších cukrovinkách, protože je to velmi známý příběh.
Jenže, *tady to právě začíná být zajímavé! *A o tom, jaké byly další
peripetie chodu slovutné továrny na čokoládu, byl letošní farní tábor.
Karlíkova a Wonkova továrna se totiž jakoby mávnutím kouzelného proutku
objevila v areálu farní stodoly ve dnech 19.-23.8.2024. Byla v ní
čokoládová řeka, krajina plná Umpalumpů, stroj na výrobu čokolády a plno
balónků. A 73 dětí - všechny obdržely zlatý kupón a mohly si nejslavnější
továrnu na světě prohlédnout, namočit ovoce v čokoládové fontáně, prostě
idyla.... Když tu náhle, skřípání vrzání, hluky, ruchy a stroj na výrobu
čokolády se pokazil a přestal fungovat. Karlík svou nedůsledností v péči o
tovární vybavení přispěl k tomu, že lékořicová mafie možná bude mít brzy
navrch. Ale to se nesmí stát! To by znamenalo krach a zkázu celé Karlíkovy
a Wonkovy továrny na čokoládu! Porazit lékořicovou mafii a prokouknout
všechny její nekalé spády, opravit stroj na čokoládu a u toho se potýkat s
napravováním čtyř nezvedných návštěvníků továrny z dob, kdy byla jen
Wonkova - Augusta, Mikyho, Fialky a Veruky?

Máme toho na pět dní docela dost na práci!

Děti byly, jak se osvědčilo v minulých ročnících (dovolím si prozradit, že
tento tábor byl v pořadí *již šestým!*) rozděleny do skupin podle věku -
nejstarší Mazáci 8-14, prostřední Smíšci 6-8 a nejmenší Broučci 3-5.
Všichni jsme se potkávali ráno, za zvuků Umpalumpí písně a společného tance
jsme se srotili před stodolou a tam jsme se dozvěděli další střípek
příběhu.

Dostali jsme požehnání pro nadcházející den a už jsme se rozprchli se
svými souputníky zachraňovat co se dalo.

U toho se děti mimo jiné naučily vyrábět nanuky, dortová lízátka, tzv. cake
pops, Smíšci vytvořili úchvatná trička hýřící všemi barvami a naši malí
Broučci pekli drobenkové koláče. Příhodným prvním návštěvníkem a pomocníkem
se nám stal hned v pondělí Augustus, jehož až sumistická nadváha bila do
očí a jeho hamounství a lenost o to více. Děti ale přišly na to, že kdyby
se s nimi zúčastnil olympiády, třeba by něco ze své váhy a životních
přesvědčení ztratil. Světe div se, skutečně se tak stalo - na konci
olympiády stál štíhlý atletický Augustus a v kontrastu se svým sobectvím
štědře a činorodě rozdával všem dětem trička - s nápisem, který nemohl lépe
vystihnout celou nastalou situaci -* "Nothing is impossible with God" *Luke
1,37.

Skutečně nic není nemožné. Jen je potřeba umět požádat o pomoc a nebát se
ji přijmout. S Boží pomocí i z našich špatných vlastností může vyrůst něco
dobrého. Koneckonců špatné vlastnosti jsou jen stínovým obrazem těch
dobrých. (Mimochodem moc hezky o tom píše františkánský kněz Richard Rohr v
knize s tajemným názvem "Enneagram")

Na druhý den nás provázel Miky Telekuk - závislý na počítačových hrách,
bezohledný a do sebe zahleděný kluk, který chtěl jenom vyhrávat. Naštěstí v
dobré společnosti dětí z celého tábora v průběhu herního odpoledne ve
společenském oděvu - tak řečeném Casinu (!) - záhy naznal, že prohra není
nic hrozného, že když hraje hru s někým, místo toho, aby ji hrál sám, je to
nakonec mnohem větší zábava, natožpak, když se přidá celá parta. Díky jeho
programátorskému umu, který mohl plně zazářit, jsa již součástí celého
společenství, nikoli jen sám za sebe a pro sebe *("Nikdo z nás nežije sám
sobě" Řím 14,7) *se mu podařilo úspěšně přeprogramovat pokažený stroj na
výrobu čokolády! Vše vypadalo najednou tak nadějně !

Další den děti potkaly Fialku - a vzhledem k tomu, jak květinové jméno
nese, nemohlo to být jinde než v dendrologické zahradě v Průhonicích a
shodou náhod i poblíž Chocotopie - dceřiné společnosti W&K pro čokoládu, v
jejíchž útrobách se ukrýval chybějící díl do továrny. Lékořicová mafie jiný
díl zákeřně schovala i v zahradě farního dvora a ten našli malí vyjevení
Broučci při hledání surovin na pizzu i na koláč, které mafiáni zlomyslně
pomíchali a poschovávali po celém areálu, který měli díky detašované misi
ostatních skupin plně k dispozici. Byť nejmenší, Broučci zvládli
lékořicovou mafii přistihnout a vyhnat, vše najít a roztřídit, a i když byl
kvůli tomu oběd později, byl za zásluhy a chutnal o to víc.

Fialka se potřebovala pořád předvádět a být ve všem první, byla pyšná až
hrůza, a pořád si žvýkala tu svou. Žvýkačku! (už asi tři měsíce...)

Vzhledem k tomu, že u Boha není nic nemožné i ona se díky táborovým dětem
proměnila, její pýcha se přetavila v pokoru a všem dětem věnovala po
žvýkačce. I Fialku se podařilo uzdravit! Bohudíky!
Překvapivým faktem bylo, že se to nelíbilo Karlíkovi. To nikdo nečekal ! Ve
čtvrtek se dokonce ohromně naštval, úplně změnil kurz a bude se to zdát
naprosto neuvěřitelné, ale *přidal se k lékořicové mafii*!

Zkrátka mu nebylo po chuti, že z těch zlých dětí se najednou stávají dobré.
Proč? To jsme zatím nevěděli a ani jsme po tom nepátrali, protože jsme měli
na práci jiné věci - konkrétně - součástky do stroje z Chocotopie i ze
zahrady sice pasovaly a stroj by se byl mohl rozběhnout, ale pro Karlíkovu
nepozornost se zkazila celá zásoba oříšků. Bude potřeba oslovit majitele
továrny na zpracování oříšků, jímž není nikdo jiný než tatínek rozmazlené
Veruky.

Rád nám pomůže výměnou za to, že vyléčíme jeho dceru z lakomství,
nepoctivosti a vůbec, povede-li se nám napravit její špatné vlastnosti.
Rozmazlená byla až se tajil dech, ale nemohli jsme s tím nic dělat, protože
- - - se znenadání objevila lékořicová mafie, Karlík po jejich boku a
Veruku unesli neznámo kam.

Společným úsilím se nakonec povedlo zjistit, kde Veruka je, ale stálo to
nemálo sil, děti musely dokonce přespat v areálu KC nebo na zahradě,
protože se celá záchranná mise protáhla až do pozdních večerních hodin.
Po prožitých utrápách jsme se v pátek ráno mohli vidět s již uzdravenou
Verukou, která se nechala obejmout od celé party Smíšků a ta tam byla její
nafoukanost! Najednou byla laskavá a vstřícná. Už to tu bylo, ale zopakuji
- *u Boha není nic nemožného*! Její vlastní otec ji stěží poznal, vypadala
stejně, ale chovala se docela jinak. I on splnil slib a do stroje jsme
mohli nastrkat oříšky z jeho továrny a málem by to všechno už byl šťastný
konec, jenže - co Karlík? Bez něj továrna nejde spustit! Uvědomil si svou
chybu a chtěl lékořicovou mafii opustit, ale zahrávat si s mafiány není jen
tak! Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, ale potom už je to jinak! Musel
si to Karlík zkusit na vlastní kůži. A že to jeho kůže jistě schytala! V
nejparnějším pátečním dni byl uvězněn nahoře na věži kostela přímo pod
nemilosrdně spalujícími slunečními paprsky. Krutý trest za chvilkové
pochybení.

Horečně jsme se činili, abychom ho zachránili, každý v místě k tomu
vymezeném sbíral části tajného kódu k zámku, v němž je ukrytý klíč od
mříže, dělící Karlíka od svobody.

Vysvobodit ho nešel nikdo jiný než skupina dětí hýřící dobrými vlastnostmi,
jakkoliv to s nimi zkraje vypadalo beznadějně. Štědrý Augustus, Ochotný
Miky, Pokorná Fialka a Laskavá Veruka.

My ostatní jsme napjatě vyhlíželi pod kostelem s očima přilepenýma na
věžičku, kdy už se k němu záchranná mise dostane. Dost možná ještě museli
překonat lecjaké překážky, protože to vůbec nebylo hned, ale přeci byla
jejich snaha korunována úspěchem. Karlík je zachráněn! Velice se před námi
všemi kál, jakou chybu udělal, ale že zkrátka záviděl ostatním dětem
pozornost a měl pocit, že jeho si nikdo nevšímá navzdory tomu, kolik toho
pro továrnu udělal a cítil se ukřivděn. (Přiznám se, že mi to trochu
připomenulo truc staršího bratra z podobenství o marnotratném synu... ale
to je jistě podobnost čistě náhodná)

S Karlíkem v čele a s vítězným jásotem - dalo by se říc*i: do domu Wonkova
půjdeme s radostí* - jsme se vypravili zpátky do továrny.

Továrna spuštěna! Všichni si šťastně oddychneme, ale TO SNAD NE, přeci jen
ještě jedno kolečko u stroje upadlo! Naštěstí přichvátá Pokorná Fialka a
Ochotně věnuje svou tři měsíce žvýkanou žvýkačku, aby jej připevnila, tam
kam patří. Drží již jako... jako... helvétská víra, třeba.

Nebo ta naše. Doufám.

Všechno dobře dopadlo.

Bohudíky.

My vedoucí si vítězně si oddychneme a s úlevou odevzdáváme děti rodičům a
hrneme se na mši.

Liturgické texty neví, co se odehrálo, ale když zpívám *"Tak ať mluví
vykoupení Hospodinem, ti které vykoupil z nepřátelské moci" *považuji to za
přiléhavý komentář k poslední části příběhu. To, že si Karlík uvědomil, že
je na špatné cestě, jistě nebylo jen tak z jeho hlavy. (Řím 8,26: *Právě
tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti.*)

Je to za námi, jsme vyčerpaní, ale šťastní. Čeká nás ještě společná
slavnost. Grilování, zmrzlina, čokoláda, mnoho slov, hudby a spousta
setkání, na které v hektickém průběhu tábora nebyl čas. Krásný závěr.

Snad si z toho děti něco odnesly. I něco trvalejšího než želé košíčky.

Můj text svým obsahem vysekl největší poklonu scénářovému týmu, ale
považovala jsem za podstatné informovat o tom, co bylo jádrem celého
tábora, protože děti o tom doma možná mluvily a chápu, že se v tom rodiče
mohli snadno ztratit. Berte to jako svého druhu vysvětlující dodatek k již
proběhlé akci. Ale nesmím zapomenout! Byl s námi i tým kreativní, uklízecí,
herní, administrativní, výletový, hudební, cateringový, duchovní a každý
odvedl veliký kus práce a nejraději bych poděkovala všem (!), ale to
by byl *příliš dlouhý* seznam. Díky tedy patří takto *VŠEM*, ne jmenovitě, ale všichni
vědí, komu jsou tyto (*nezměrné!*) díky určeny.

Bylo to nádherné společné dílo, ve kterém mohly zazářit originální dary
každého, kdo se na něm podílel. Možná k něčemu přispěly i naše - řekněme -
ne úplně dobré vlastnosti. Vždyť Bůh ví, k čemu se nám budou hodit a i naše
nedostatky dovede přetvořit v něco dobrého. Stačí dát svolení k Jeho
působení. V každém z nás je kus Chamtivého Augusta, Sebestředného Mikyho,
Pyšné Fialky, Nafoukané Veruky nebo Ublíženého Karlíka. Ale už víme, co se
s nimi může stát. A že i tito chybující dovedou veliké věci. Koneckonců, na
kom postavil Ježíš svou církev?

Vzpomínáte? Jak Ježíše zbaběle zradil? A přece - -

*Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti
ji nepřemohou.* Matouš 13, 16

Moc dobře věděl, proč to říká -

a my už to víme taky:

*U Boha *(totiž!)* není nic nemožného!*

Za finanční podporu děkujeme Městské části Praha 15

Tábor 2020

https://drive.google.com/file/d/1eRRAtBpSDV0rIIUNuOyu_QcOXKfNfzku/view

Tábor 2021

Letos se již potřetí na konci srpna konal farní tábor - vlastně tábory...byly totiž
celkem tři zároveň celkem pro více než 50 dětí. Hlavním tématem se stala tajná
mise, při které bylo odhaleno, že čeští svatí jsou ve skutečnosti agenti Jejího
Veličenstva - MI12 (Maria Immaculata - Maria Neposkvrněná). S jejich pomocí
jsme objevili, že socha Jezulátka v centru Prahy je podvrh - to pravé se totiž
ukrývalo v našem kostelíku v Záběhlicích. Vše jsme ale napravili a správnou sošku
vrátili! Mise je splněna!!