Rok 2024 je papežem Františkem vyhlášen jako rok modlitby. Je to výzva pro všechny křesťany k zesílení modliteb, prohloubení svého vztahu s Bohem a přípravě na jubilejní rok 2025.

V rámci této výzvy bychom chtěli, abychom se společně naučili lépe rozumět významu mše svaté.Od Slavnosti seslání Ducha svatého 19. 5. budeme proto pravidelně na pokračování nedělní mše svaté začínat krátkým vysvětlením konkrétních liturgických úkonů a modliteb. Po 33 týdnů budeme slýchat zhruba dvouminutové komentáře k jednotlivým částem mše sv.

Úvod do cyklu krátkých komentářů o mši svaté: zde.

Jednotlivé komentáře (budou doplňovány vždy po dané neděli):

19. 5.     Kdy začíná mše sv.

26. 5.     Vstupní zpěv

  2. 6.     Znamení kříže

  9. 6.   ....

16. 6. ....

23. 6. ....

30. 6. ....

 

Zároveň jsme pro vás připravili texty o tajemství slavení mše svaté, jednotlivých úkonech, liturgických předmětech a jejich významu, které budou postupně vycházet ve Farních listech a najdete je i zde:

 

LITURGIE ANEB VÍM, CO DĚLÁM PŘI MŠI SVATÉ?

Často říkáme, že se při mši nic neděje, a někdy si ani neuvědomujeme, co děláme a proč... Jsme tělesní a naše víra je taky tělesná (ne duchovní). Potřebujeme gesta. 

Muž, který dává ženě květiny, a ta je přijímá, si navzájem vyjadřují lásku. Tímto gestem jí říká, že ji miluje. Ona tím, že je přijímá, odpovídá: „Já tě taky miluji“. Podstatou není to, co se děje. Že on dává a ona bere květiny. Ale to, co toto gesto vyjadřuje. Znamená, že mě někdo miluje a že mu na mně záleží. Je však třeba, aby obě strany věděly, co gesto vyjadřuje. V naší kultuře to gesto znamená lásku. Ale koneckonců mohla dostat žárovku nebo třeba židli, kdybychom se shodli, že tyto předměty znamenají lásku. A kdyby žena nevěděla, že květiny znamenají lásku, mohla si myslet, že ji muž chce zabít, protože naposledy viděla květiny na něčím hrobě. 

Stejně tak potřebujeme rozumět gestům mše, abychom je mohli správně číst a uvědomovat si, co znamenají. A co jimi chceme říci druhým. Gesta na začátku mše jsou velmi důležitá. Bohužel mnozí z nás chodí na mši pozdě (a dohadujeme se, jak pozdě na mši můžeme přijít, aby byla pro nás ještě platná). Pak ale nevíme, kolik důležitého se toho na počátku mše děje a máme pocit, že to stejně není nic nového a zajímavého. 

V tomto a dalších článcích se vám pokusím trochu přiblížit, co jednotlivá gesta mše znamenají. Uvidíme, kolik toho ostatním a hlavně Bohu svým postojem při eucharistii říkáme. Jdeme na to.

1. Vstupní liturgie

 

a) VSTUPNÍ ZPĚV:

společný zpěv nás má sjednotit a ukázat, že nás něco spojuje, i když se může zdát, že jsme rozděleni. Správně zvolená píseň (varhaníkem) na začátku mše nás má uvést do tajemství dne, svátku nebo hlavní myšlenky Božího slova.


b) PROCESÍ, ZVONĚNÍ ZVONŮ:

vchází kněz s ministranty. Ve skutečnosti přichází Ježíš, kterého kněz symbolizuje. Kristus vstupuje, aby slavil božskou liturgii. Kněz je alter Kristi, druhý Kristus. Na základě svěcení, ne osobní svatosti. 

Při slavnostním vstupu se přinášejí svíce a kadidlo, což je světský zvyk. Při vstupu císaře se přinášely pochodně a pálilo se kadidlo. To má být znamení, že IHS je Pán. Před něj se přinášejí svíce, vnáší se kadidlo a jde kříž jako prapor církve. Tím vyznáváme, že Ježíš je Pán a má být uctíván jako kdysi císař.

Když vchází kněz - Kristus, všichni se postaví. Postoj ve stoje je nejtypičtějším modlitebním postojem (ne klečení). V Písmu andělé, cherubové a proroci stojí před Bohem, protože tím vyjadřují svou připravenost sloužit Bohu. Když stojím, vyjadřuji tím svou připravenost sloužit. Když si stoupáme, vyjadřujeme tím, že se již podílíme na nebeské slávě, protože eucharistie je místem, kde se zázračně spojují země a nebe a lidé se spojují s Bohem.

Pro křesťany je pozice ve stoje také vyjádřením Ježíšova vzkříšení. Ježíš neklekl, posadil se, ale vstal z mrtvých! Tímto postojem jsme Kristovi. Během této liturgie chceme ukázat, že vstáváme z hrobů svého života. Naše zmrtvýchvstání je oslavou Zmrtvýchvstání Ježíši.

Otroci před Pánem padli na kolena a svobodný člověk stál. My, podle slov svatého Pavla: už nejsme otroci, ale svobodní, neboť Kristus nás osvobodil, učinil nás svými dětmi. Když vstávám, uvědomuji si svou důstojnost.

Proto vidíme, jak je důležité být v kostele brzy. Najít si místo, posadit se, abychom na začátku prostě povstali. Abych sobě i ostatním ukázal/a, že jsem svobodný člověk - Boží syn/ Boží dcera.

 

c) POLIBEK OLTÁŘE:

kněz se nakloní a políbí oltář. Nikdo mu ho nepodává. Vzdává úctu nejsvětějšímu místu během eucharistie.

Význam oltáře: 

i) Uvnitř oltáře jsou uloženy relikvie svatých, proto je on znamením víry církve. Je symbolem církve. Když si to uvědomíme, pak tento polibek znamená, že Ježíš (jeho znamením je kněz) se sklání a líbá svou církev, tj. mě. Polibek je znamením blízkosti, velmi intimním znamením. Ježíš mě tímto znamením zve do velmi důvěrného vztahu se sebou samým. 


ii) Je symbolem Ježíšovy přítomnosti a kněz je představitelem církve. Církev líbá Ježíše. Já ho v odpovědi na jeho polibek také líbám.

 

d) ZNAMENÍ KŘÍŽE:

první společné gesto, které činíme. Je důležité, aby bylo provedeno dobře. Čelo, srdce, levý bok, pravý bok, zpět k srdci. 

Význam: "Kříže":

i)   Objímá mě celá Trojice. Proto dělám kříž nahoře, dole vpravo a vlevo. 
ii)  Nejkratší vyznání mé víry - byl jsem pokřtěn ve jménu Trojice.
iii)  Je výkladem toho, kým je Trojice
    • Otec - čelo, protože je nahoře - počátek všeho, Bůh na mě vkládá ruku a žehná mi. 
    • Syn - srdce - střed člověka. Posunutím ruky dolů říkám, že Bůh se přiblížil člověku a má být středem mého života.
    • Duch svatý - který vede zleva doprava. V teologii je vždy levá strana symbolem zla a toho, co je těžké, hříšné, špatné, a pravá strana je symbolem dobra toho, co je krásné, prosté a čisté. To znamená, že prosím Ducha svatého, aby mě vedl od strachu k pokoji, od otroctví ke svobodě, od hříchu k bezhříšnosti.

e) AMEN:

slovo "amen" pochází z hebrejštiny. Znamená "tak se staň, budiž". Slovo "amen" v židovském společenství znamenalo stvrzení pravdivosti, pečetilo přání, požehnání, modlitbu. Je to tak dáno kořenem slova, který je u amen stejný jako u hebrejského "věřit". Kromě významu "potvrzuji, co bylo řečeno, věřím tomu" tedy amen může též znamenat: "odvolávám se na toho, jemuž důvěřuji." Amen je vlastně také jistý typ uzavření smlouvy, pečeť, razítko, "ruku na to", podpis. Člověka, který ho vyslovuje, to zavazuje, vstupuje do smlouvy s Bohem. Amen neznamená jen to, že souhlasíme s obsahem modlitby, ale především to, že pevně věříme, že nás Bůh slyší a vyslyší. Spoléháme na něj.